Základní škola
a Mateřská škola Píšť

CYKLISTICKÝ KURZ 2018

CYKLISTICKÝ KURZ 2018

 Nepsanou tradicí naší školy je organizace vícedenních sportovních pobytů pro žáky II. stupně. V týdnu od 14. do 18. května připravil náš, skvělý tělocvikář, p. uč. D. Steffek pro 34 žáků cyklistický kurz. A to v prostředí přírodního parku Moravice v Oderských vrších, nedaleko vodní nádrže Kružberk. 


1. den : Odjezd směr Vítkov..... 

Týden sportu začal pro nás u zámečku v Kravařích o půl osmé, jelikož jsme se chtěli vyhnout autům na silnicích. Po rozloučení s rodiči a s přáním dobrého větru do zad jsme najeli na cyklostezku vedoucí kolem golfového hřiště do Opavy. S přestávkami jsme pokračovali do Hradce nad Moravicí. Na úžasném rovinatém úseku, který vedl kolem řeky, jsme se zahřáli a bundy letěly domů. Fyzickou kondici prověřil první kopeček, kde jsme si zafuněli a zanadávali, při počítání p. uč. Gonsiorové - raz- dva.....Každý cyklista si našel postupně svůj rytmus. Rovinatý terén se postupně změnil v kopcovitý, náročnější. Kromě pár karambolů a defektů jsme na oběd dorazili do rekreačního střediska Bílá Holubice, které se stalo naším druhým domovem na pět dní. Po výborném obědě a nezbytné pauze jsme začali prozkoumávat okolí (musíme zjistit, kde zorganizujeme závody). Při zpáteční cestě jsme zároveň posbírali dřevo na táborák. Večer byl ve znamení her na hřišti. Po dlouhém a náročném dni děti zalehly kolem desáté hodiny do svých postelí. 

2. den: Dobrodružná cesta, skály, závody...... 

Probudili jsme se do slunečného dne (i přes avizovanou špatnou předpověď počasí). Po hlasitém hudebním budíčku nás čekala první rozcvička, a to závody formulí. Největší námaha byla u přezouvání pneumatik (boty dolů) a čerpání paliva. Po snídani a bodování pokojů (některým dětem uklízí asi maminka), jsme rozdělili děti na skupiny. Putování za dobrodružstvím bylo započato vysilujícím výkonem po červené (“Ježkovy oči, tady je to samá červená!”). Po náročném výstupu (aspoň budeme mít hezké zadečky) jsme viděli Kružberk pěkně shora (díky, Marťo, za GPS v mobilu). Za odměnu si děti, pod bedlivým vedením zkušených instruktorů, vyzkoušely lezení na cvičné skály v údolí řeky Moravice. Děti byly nadšené. 

Druhá skupina si v kempu vyzkoušela svou šikovnost a obratnost, a to v závodech jednotlivců (jízda zručnosti, závod Zlatá želva). Po obědě a zasloužené pauze jsme hráli hry na hřišti (kromě honiček se děti naučily základy pálkovací hry - softball). Večer patřil táborovému ohni a opékání.

3. den: Soutěže v táboře 

Probudili jsme se opět do hezkého počasí. První část dne (do 10:00) byla pro děti obtížná a nestandartní. Vyzkoušely si, jaké je to být nevidomý, němý či bez rukou (výběr losem). Nešlo o soutěž, ale o prožitek, aby se děti dokázaly "vžít do kůže postižených lidiček". Při tom zjistily, že důležitá je spolupráce. Snídani, úklid i první úkol v přírodě zvládly společnými silami (“Kdo mi snědl můj druhý bezlepkový rohlík?”) .

Po svačině a rozdělení si děti postupně vyzkoušely lakros, střelbu na cíl (trefit se je tak snadné) a závod kol do vrchu (to byl adrenalin, cyklisté jeli, co jim síly stačily). Po obědové pauze čekal na děti ještě jeden -závod - trojboj (kolo, běh v terénu a střelba). Atmosféra závodu byla úžasná (někdy i letěly helmy vzduchem, Kubovo kolo chtělo samo zaparkovat v tělocvičně). Po okruzích na kole (jeden byl málo) a běhu do vrchu si děti zastřílely (tentokrát už méně přesněji). Po večeři opět sport na hřišti - tentokrát ve znamení dětí - “hrej hru, kterou máš rád”. Po celodenních sportovních aktivitách byly děti tak unavené, že jsme je neprobudili ani na stezku odvahy (škoda, letos jsme ji vynechali). 

4. den: Déšť a paintball 

Ve čtvrtek jsme se už probudili do smutného, uplakaného rána. Děti si zahrály hru na siamská dvojčata, navzájem se museli nakrmit (první zkouška na rodičovskou roli). Dopoledne ve znamení her v družstvech v jídelně. Počasí se přece jenom trochu umoudřilo, a tak si mohly děti vyzkoušet paintball (pro některé - premiéra) v nedalekém lesíku. Po výkonu v terénu jsme koukli na výkon našich hokejistů ve čtvrtfinálovém boji s Američany. Poslední večer byl ve znamení her v jídelně (karty, vláček přátelství .....) a tance.

5. den: Hurá domů! 

Po snídani (švédské stoly), balení a nezbytném úklidu jsme se rozloučili a vyrazili směr Píšť. První obavy (“Jak zvládneme kopec a stoupání? Jaká bude cyklostezka po deštivém dni a noci?”) se rozplynuly po prvním kopci (to dáme!). Zpáteční cesta probíhala velmi rychle.

Děti byly v pohodě, zjistili jsme, že někteří musí zapracovat na kondičce a správném dechu. Hodnocení je na dětech (doufáme, že kromě modřin si děti přivezly i skvělé zážitky), ale učitelé (p. uč. Steffek, p. uč. Gonsiorová, p.uč. Gajdová, p. uč. Hasalová) si ho rozhodně užili.

 Reakce dětí:

Na cyklistickém kurzu se nám líbí vzájemné chování a společenské hry, u kterých byla legrace.........také to, že jsme se cestou ztratili a místo pěti km ujeli dvojnásobek. 

Ve středu jsme byli němí, slepí, bez rukou a měli jsme s tím vydržet tři hodiny, byly to nejdelší tři hodiny ..............podle mě všechno dopadlo dobře a jsem rád, že jsem jel. 

Nejvíce mě bavilo lezení na skály, i přesto, že mám strach z výšek, překonala jsem sama sebe....................

Můžeme si užívat pěkného počasí a hlavně sportovat..................

Nejlepší zážitky nové sporty , že se mi třikrát povedlo oběhnout celé hřiště u softballu, když mi slepý Danek spadl do příkopy, když Kubovi ujelo kolo, skály,...... 

Největší zážitek lezení po skalách a jak jsme jeli na druhou stranu, než jsme měli jet.........................triatlon, zkusit si být něčím omezený................... 

Jídlo vynikající, lepší než ve škole...................výlety na kole a schovka ve tmě. Nemůžeme zapomenout na středeční triatlon, když nás po dvou okruzích bolely nohy, a to jsme museli běžet a zalehnout k pušce.....největším motorem byli fanoušci, kteří nás povzbuzovali bouřlivě................................

Nejlepší večeře domácí hamburger s hranolkami a salát.................

 Krásná tečka na závěr: 

Říct, jaký je náš největší zážitek z tohoto týdne, je strašně těžké. Nebyla minuta, kdybychom si neužívali společné chvíle strávené v kolektivu. Každá hodina, kdy se bavíme, hrajeme hry, sportujeme, závodíme je pro nás strašně vzácná, protože si uvědomujeme, že už je to pomalu všechno u konce. Pro nás dvě je tohle poslední společný sportovní kurz, poslední týdny a strávené noci se všemi. Jeden z nejhezčích zážitků je určitě horolezectví, nejen kvůli tomu, že jsme zkusili něco nového, ale i proto, že jsme si důvěřovali všichni navzájem..........................Jako správná parta. .............

Chtěly bychom za nás dvě, poděkovat hlavně vám učitelům, kteří tento týden strávili s námi. Je pro nás strašně těžké loučit se, když víme, že tohle už je OPRAVDU poslední týden s vámi. Vybudovali jste si k nám strašně silné pouto!! Silné natolik, že stačí zadat primitivní úkol a my brečíme na pokoji jako želvy. Děkujeme za všechno. Máme vás rády MT

21.5.2018

Zpět